Autorce doporučuji si přečíst dnes už klasické "Zákony profesora Parkinsona". Pokud je pochopí, pak možná leccos pochopí.

Jsou úředníci a parodie na úředníky. Ta první skupina mi vždycky pomohla, ale bohužel nejde přehlížet tu skupinu druhou, která pracuje v rozporu se zákonem o úřednících - dodržovat ústavní pořádek, jednat objektivně a nestranně a zdržet se takového jednání, jež by ohrozilo důvěryhodnost samosprávného celku. Nejde rozlišit, která skupina ve státní správě vede, ale troufám si tvrdit, že podíl té druhé skupiny nebude nezanedbatelný.

Můj názor na úředníky je v podstatě takovýto: https://hlinka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=722825

Pokud je hlavní hygienička prolhaná [censored], pak můj názor na celý úřad je velmi nelichotivý. Zkrátka, ryba smrdí od hlavy. Nejsem schopen mít k takovému úřadu jakýkoliv respekt a jakýkoliv můj případný další kontakt s tímto úřadem zavání stížnostmi, trestním oznámením nebo žalobou.

Možná by všem pomohlo, kdyby se úřad nemusel vyjadřovat úplně ke všemu a nechal lidem více volné ruce. Kdo navrhuje změnu v zákonech v této oblasti? Úředníci?

Krásné čtení článku, který od reality odtrženou formou přibližuje činnost státní byrokracie.

Moje zkušenost: Když jsem jako člověk zvyklý z privátního sektoru na styl práce zaměřený na výkonnost , poznal jako zastupitel způsob práce magistrátních zaměstnanců, nestačil jsem se divit. Styl práce zaměřený spíše na hledání problémů a ne v co nejkratší době vyhovět požadavkům zastupitelů, či občanů,mne hodně štval Když jsem ale na některé markantní případy upozornil tajemníka úřadu, stal jsem se veřejným nepřítelem číslo 1, moje záležitosti byly najednou problémové, vyžadující vždy nejdelší dobou vyřízení. Kontrolní mechanismy zaměřené na využívání pracovní doby k efektivní práci,které vyhodnocují skutečnou výkonnost jednotlivých zaměstnanců a tím i jejich potřebnost, co je zcela běžné v privátu, tam byly science fiction. Max. zákonná lhůta k vyřízení věci , která má chránit občana před liknavostí úřadů, se bere jako standard délky pro vyřízení, čili ne aby se například nějaká žádost nebo potvrzení formuláře vyřizovala najednou na všech dotřených odborech v úřední dny při osobní návštěvě občana, když tomu nebrání nějaká zákonem daná složitost posuzování najednou. Naopak standardem práce úředníka je, že se každá i bagatelní žádost vyřizovala až po delším čase, aby se po mnoha urgencích, se zcela zbytečnými připomínkami občanovi předala k dalšímu "zpracování", což běžně znamenalo i to, že si občan sám musel obíhat pro různá potvrzení jednotlivé odbory úřadu a kolotoč procesních procesů se do nekonečna protahoval, čímž se čas občana zbytečně zatěžoval.

No a zjištění, že v "mimoúřední dny" si úředníci v pracovní době, za tichého přihlížení všech vedoucích, tajemníkem úřadu počínaje, běžně vyřizují své privátní záležitosti, mne přímo šokovalo.

Z mých čtyřletých zkušenostech s prací městského úřadu mi nezbývá než konstatovat, že naprostá většina úředníků není zaměstnatelná v privátním sektoru, neb by si nezvykla na jinou pracovní morálku i zákon privátu, že pánem je zákazník!

Dle zákona je úřad službou veřejnosti. V reálu je však často pravý opak pravdou. Obíhání dalších odborů úřadu není potřebné - pokud má úřad potřebná data pod svou správou, může si je zjistit sám. Ale opět - namísto, aby takovou povinnost zákon ukládal úřadu automaticky, žadatel si o to musí výslovně říct.

Tento stát je Kocourkov. Aspoň že datové schránky se povedly, protože s úředníky už nejsem schopen jednat osobně - kromě rutinních záležitostí, jako je výměna občanky atp.