Kladno a jeho mládí

Nedávno jsem navštívila jednu kladenskou základní školu. Děcka si vymyslela spoustu projektů, jak zlepšit okolí své školy. Někdo chce natřít a pomalovat zašlé a poloshnilé lavičky, jiní zasázet na kruhák záhon z trvalek, ...

... jiným chybí ráno bezpečný a neblátivý přístup do školy a navrhují chodník. Mají si vše obtelefonovat, zjistit náklady, koupit materiál, udělat. Obdivuji práci učitelek a děcka, která se nebojí zeptat na cokoli.

Uvědomila jsem si, jak moc je důležité, v čem děcka vyrůstají. Bude pro ně (dokud neuvidí svět a nevezmou to úplně do vlastních rukou) normální mít kolem sebe rozbité věci a nefunkční dopravní řešení, podivné plochy neurčitých trávníků bez stromů anebo jim my dospělí, co se zrovna snažíme řídit tohle město, poskytneme lepší výchozí bod do života?

A jak odpovíme na to, až se nás zeptají, proč je v tom a tom městě upravené sídliště, náměstí, ulice takhle a u nás ne? Kolik generací to bude ještě trvat než to doženeme a naše děti nebudou muset utíkat pro inspiraci (a možná na celý život) z Kladna pryč, ale někdo se přijede třeba inspirovat (a žít) sem k nám? Na to nepotřebujeme stavět kosmodrom. Na to stačí kvalitní dlouhodobá úroveň realizací ve všech oblastech. Na to stačí pracovat s dobrými odborníky, nemířit na nutné minimum, ale alespoň na promyšlené a kvalitní minimum.