Rozvoj města pro babičku

Co nedokážete obhájit své babičce, pravděpodobně někde kulhá. Starý člověk bohatší o hodně zkušeností žije zpravidla něčím jiným, než honbou za penězi, koníčky nebo dětmi. Jak může člověk vidět rozvoj města ve zpětném zrcátku?

Různí lidé, různé zájmy

Dneska je ve městě spoustu firem, lidí, správců všeho možného. Firmy chtějí třeba někde stavět obchod, ale lidi by tam chtěli radši park a jiní lidi zase parkoviště. Často ve městě staví firmy, které se po skončení stavby už nikdy neobjeví a co bude za pět nebo za deset let je netrápí.

Kdo to pohlídá?

Ve městě je taky hromada úřadů a každý z nich se o něco stará. Někdo kouká na to, aby padesát metrů od lesa nestály domy, aby na ně nespadl strom. Jiný  úřad zas hlídá, aby kolem nové silnice netrpěli lidi v domech hlukem. Jiný zase, aby se nové stavby nepropadly do bývalé šachty. Každý ale hlídá jen kus a nejde tomu rozumět všemu najednou a dopodrobna. Proto máme územní plán, kde je napsáno všechno od každého z těch úřadů, od lidí, od firem atd.

Územní plán opravdu docela složitá věc

Územní plán je dohoda, co kde má ve městě stát a jak zhruba to má být velké a hodně přibližně, jak to asi může vypadat. Takový dokument je pořádně dlouhý, protože se týká celého města a musí platit na každičkém kousku. Protože je to komplikovaná věc, nedělá se každý rok, ale třeba jednou za deset dvacet let a vždycky to dlouho trvá. Proto se musí rovnou dělat tak, aby fungoval i za těch deset dvacet let, nejen pro příští tři čtyři roky.

Vedení města a veřejný zájem

Město má svoje vedení, Radu. A zastupitelstvo. To schvaluje ten územní plán. Správně by takové vedení města mělo postupovat ve veřejném zájmu. Obecně to je zájem aspoň podstatné části společnosti a směřuje k všeobecnému blahu a dobru.

Kompromisy, bez kterých to nejde

Protože je ten územní plán dohoda mezi strašnou spoustou lidí, firem, úřadů a kdovíkoho, je to zákonitě kompromis. Kompromisy by se neměly dělat na sílu, aby přetrvaly i to, když odpadne ten, kdo to prosadil. Daleko lepší je řešení, které je přijatelné pro všechny a není jim vnuceno.

Dnes se rozhodnem, zítra postavíme a po zbytek života tu s námi bude výsledek

Každý se může zapojit do projednávání plánu, ale není to uplně jednoduchá věc. Zkrátka řešení dobré pro všechny musí chtít a obhajovat hlavně zastupitelé. Musí mít na paměti, že nepracují pro nějakou jednu firmu, ale pro všechny lidi ve městě ve veřejném zájmu a že ovlivní svým rozhodnutím město už navždy.

Proč je to tak důležité?

To, kam a jak a jak moc město umožní dál stavět, ovlivňuje, jak se v něm bude žít.

Postaví se hodně bytů, přidjou noví lidé, nepostaví se nic, možná odejdou i ti, co už tu jsou. Postaví se byty v pěkném místě u lesa, budou dražší a ne každý na ně třeba dosáhne. Když je postavíte u dálničního přivaděče, budou zase levné moc a může se stát, že je skoupí někdo na kšeft, pronajme je kdekomu a taky se může stát, že některé budou prázdné úplně.

(3+1)*100= ?

 Když postavíte sto bytů rodinné velikosti, nastěhujou se vám tam podobní lidé a taky pak v jednu chvíli pravděpodobně spolu zestárnou. Když postavíte sto malých bytů, budou tam lidi svobodní, nakrátko, nebo to budou byty na kšeft a na pronájem. Lepší je to trochu namíchat, pro všechny je to pak zdravější.

Bydlíme na Kladně, protože Kladno, nebo protože je to prostě blízko do Prahy?

Když je postavíte byty co nejblíž k Praze mimo dosah služeb na Kladně, budu to většinou lidi, kteří na Kladno pojedou jen přespat a jinak je město nebude vůbec zajímat. A když postavíte byty daleko od školy a bez naděje, že u nich někdy vznikne, tak pokud se fakt hodně nezasnažíte s autobusy, bude u všech škol po ránu o to větší zácpa od rodičů. Když postavíte byty u vlakového nádraží, je šance, že lidi sednou při dojíždění do vlaku a do krámu si pak dojdou pěšky.

Když postavíte byty u divadla a u kina, je šance, že tam budou obyvatelé chodit. Když to budou mít do kina na Kladně půl hodiny a do kina Praze dvacet minut, asi na Kladně moc pobývat nebudou.

A my chcem, aby na Kladně nechcíp pes.

Jezdím autem, dokud to jde?

Po městě se nějak jezdí. Někdo má auto, někdo několik aut, někdo řídit zase už nemůže, nebo je mu teprve patnáct. Takže ty byty by měly být postaveny tak, aby se i ten patnáctiletý i babička dostali, kam potřebují, aniž by museli volat taxi nebo kilometr na autobus a pak ještě pět stanic autobusem.

Bydlení, aby bylo zdravé, potřebuje několik věcí. Jednak to nesmí být daleko do obchodu, do školy, k lékaři no a někam za zábavou a do lesa, anebo aspoň do parku. Ideálně by to nemělo být daleko ani do práce. Abyste měli z domova jít kam s návštěvou, se psem, s dítětem anebo si zaběhat. Když tam něco z toho chybí, musíte už někam dojet. Když jsou všechny sportoviště třeba na Sletišti, kam se notabene nedá moc dobře dojet autobusem, nedá se pak v neděli odpoledne ani zaparkovat pro samé vaše sousedy, co taky zrovna jedou sportovat.

Zkrátka když je město rozstrkané a spoléhá se nato, že se všude dojede autem, doprava časem kolabuje. Ona kolabuje už dneska, ale nemusíme tomu ještě přitěžovat.

Kolik nás to všechno stojí

Pak je druhá věc. Město se stará o odpadky, o uklízení sněhu, spravuje silnice a chodníky, zametá listí, seká trávu. Taky má pod sebou teplovody a zčásti vlastní firmu co spravuje vodovody a kanalizace. Krom toho spravuje budovy škol a školek a další věci. To stojí velkou část všech peněz, které město na rok má.

Čím rozstrkanější, tím dražší

Vidíme, že město není úplně v dobrém fyzickém stavu. Máme pořád co spravovat a dohánět. Takže než naberem další kilometry silnic a parkovišť, chce to rozmyslet, co ještě vůbec zvládnem udržovat a jestli bychom neměli se snažit se rozvíjet prostorově uvážlivě, protože čím rozstrkanější, tím taky dražší na údržbu.

Kolik lidí nastálo, tolik peněz pro město

Město dostává peníze od státu podle toho, jak je velké a kolik má obyvatel.

Dostane ale peníze jen za ty lidi, co zde mají trvalé bydliště.

Trvalé bydliště chcete mít tam, kde nějako dobu budete. Kde to pro vás není přestupní stanice. Někde, kde chcete žít už pořád, máte to tam rádi a vyhovuje vám to.

Takže chceme stavět místa s dobrou adresou, kde se prodávat bude hodně na začátku a pak už tam budou lidi chtít bydlet a dědit byty nadlouho.

Dneska je dobrá doba, byty nejsou, máme peníze, hodně se staví. Není to tak dlouho, kdy to bylo naopak a spoustu lidí přišlo o práci a nežili jsme si tak dobře. V takové horší době odolají dobrá místa s dobrou adresou daleko lépe než místa na okraji, kde se lidi točí.

Takže babi...

Není úplně jedno, kde se co postaví. I když neznáme budoucnost, je potřeba aspoň trochu přemýšlet o tom, co se stane, až budete sami babička nebo dědeček a jak takové rozhodnutí k zástavbě na poli vypadá ve zpětném zrcátku. Co se stane, když se zdraží hodně benzín, anebo klesnou ceny bytů. atakdál. Jak to udělat, aby město postupně nechátralo a zvládalo udržovat silnice, budovy, osvětlení a pořádek. Jak to udělat, aby město fungovalo jako plnohodnotné společenství lidí a nejen satelitní shluk budov.