Recyklujeme... dům.

Recyklujeme... dům.

Třídíme. Vyrábíme hybridy, elektroauta, elektrokola, solární panely. Žijeme v nízkoenergetických domech, pasivních domech, nulových domech... opravdu?

Před týdnem jsem potkala starého známého. Tvrdí, že lidi jsou líní, odvykli pracovat a kdyby každá rodina bydlela v jedný cimře, život by byl o dost ekologičtější. No, když se nad tím tak zamýšlím, bydlení v paneláku se tomu asi blíží nejvíc. Hledá se kompromis mezi vlastním komfortem a komfortem pro příští generace.

Starý dům zblízka.

Předesílám, že bohužel nejsem odborník na uhlíkovou stopu. Tento příspěvek píšu na notebooku a k tomu mi svítí neúsporná žárovka. Sedím ve starém domě, kde teplota v létě ani při největších vedrech nepřekročí 25 stupňů, protože je otočen ke slunci spíš zády. V zimě jsme dříve topili v kamnech teprve večer při příchodu, když doma bylo 14 stupňů. Po zatopení to stouplo na 18 - 19 a k ránu na vstávání už nám zatopil plynový kotel. Pravda, 14 stupňů už není úplně příjemná teplota:)

Špaletová okna jsme si nechali opravit a protože k domu patří, neměnili jsme je za plast. Ve vnějším křídle máme dvojsklo. Nová okna, tam, kde žádná dříve nebyla, máme ze dřeva.

Protože má dům pěknou starou profilovanou omítku a žijem ne možná nízkoenergeticky, ale zcela jistě aspoň nízkoteplotně, rozhodli jsme se nezateplovat většinu fasády. Tam, kde to bylo nevyhnutelné, fasáda poškozená a zeď tlustá 30 cm ze struskových cihel, jsme zateplili. Střechu taky. Víme, že v tomhle domě nikdy nebude to, co je v současné době považováno za komfort.

Jak už jsem předestřela, nevím, jakou uhlíkovou stopu má kamenná vata. Asi notnou. A recyklovat dům, kde je milion chytrých systémů, 20 cm zateplení, tuna lepidla a dalších moderních materiálů, asi taky moc jednoduché nebude. Zlatá cihla před sto lety. Rozebereš, použiješ jinde znovu.

Staré domy ve městě.

Vždycky jsme chtěli bydlet ve starém domě. Starší domy mají své kouzlo, ale taky pořádnou porci starostí a nemilých překvapení během rekonstrukce. V novém domě zkrátka víte, na čem jste. Nebo si to aspoň myslíte a taky kvalita novostaveb není vždycky úplně to pravé. Každopádně rekonstrukce starších domů není úplně "in" a kdo si starší dům koupí, často pomýšlí na demolici. Ale kdybyste si dali na mapu, kolik takových nevyužitých domů ve městě stojí, určitě byste byli překvapeni. Nevím, jestli by se do nich vešli všichni, kdo odchází "za město do zeleně"... ale je jich dost.

Co je nejdůležitější na domě? Jaký má plot? Jak je velký? Nejdůležitější je, aby byl na správném místě. Téměř všechno ostatní se dá změnit.

Za město do zeleně a hlavně eko

Nemusíme mluvit o malých poplatcích za vynětí ze zemědělského půdního fondu (což je jedna z příčin relativně menší motivace k rekonstruování starých domů) a zelených vdovách (jeden z následků stěhování "za město do zeleně").

Když ale mluvíme o ekologii, je určitě na místě se zamyslet, nakolik je ekologické město neustále rozšiřovat. Není lepší se snažit využívat plochu, která už je spotřebovaná?

Pojďte do rekonstrukce

Používat znovu staré opuštěné domy a pozemky by mělo být samozřejmostí.

Ještě slovíčko o infrastruktuře. Kilometry a kilometry silnic a potrubí a kabelů do každé nové ulice. Ve staré zástavbě ale už jsou... Škoda nevyužít.

A potom, ve staré zástavbě máte slušnou šanci, že je k dispozici veřejná doprava, samoobsluha a další služby, které v nově vznikající zástavbě na odlehlých okrajích obcí nejsou a buď budou za hodně dlouhou dobu, nebo taky vůbec. Na jiný blog by vydalo totiž pojednání o tom, od jaké hustoty osídlení se ta která služba vůbec vyplatí provozovat.

Je to složitější. Vždycky je to složitější. Kdyby to bylo snadné, asi nebude na Kladně tolik ruin rodinných či spíše dělnických domků a velký mrazák u hranic města by stál v Poldovce nebo na Dříni. Majetkové poměry jsou jedna věc. Peníze druhá. Postoj města samostatná kapitola.

Každopádně, pří příští úvaze o novém bydlení nezapomeňte na ekologii:) A pojďte do rekonstrukce.